8. týden

Během člověk poznává místa jinak nepoznaná. Seznámili jsme se s místním parčíkem a ráno, než uhodí horka, vyrážíme do terénu. Je tu plno. Většina amíků pochoduje po parčíku rychlou chůzí s termoskou naplněnou ranní kávou. Hází úsměvy a hlasitě zdraví. V půlce týdne odjíždíme na výlet do New Yorku. Hotel máme na Manhattanu, pár bloků od Central Parku. Nedá se odolat. Musíme na vlastní nohy poznat, jak se běhá na vyhlášeném místě. Brzo po ránu než se děti probudí, tak si jdeme zaběhat. Nejdřív odbíhá Robert a za necelou hodinku ho střídám já. Park je zaplnění běžci a cyklisty. Hlavní silnice je po ránu pro auta uzavřená, tak se běhá i po silnici. Tady už se úsměvy nerozdávají. Každý si hledí hodinek, aby udržoval tempo, běžci navzájem nekomunikují. Kolik z nich je asi Evropanů. Řekla bych že valná většina. Příjde mi to trochu studené (ikdyž parno už je velké). Jak jsem ráda, že další běh mě čeká v teď už oblíbeném parčíku v Pensylvánii.