pátek 16. prosince 2011

Au, au...

Ještě že existuje selektivní paměť. Díky ní zapomínáme na to, co nám nebylo moc příjemné a zústávají příjemné zážitky. Nebýt tohoto ochranného mechanismu, tak nebudeme mít dvě děti. Naštěstí porodní bolesti si tělo nepamatuje. Endorfiny štěstí nad novým životem jsou silnější než fyzická bolest. Stejné je to s během. Kdybych si pamatovala, jak moc bolí běhat intervaly, tak neběhám. Ale naštěstí v paměti mám uložené příjemné pocity z dlouhých běhů a euforie z dokončených závodů. Ale cesta k nim je trnitá. Takže intervaly. Směle do vás.

4 komentáře:

  1. jj... intervaly.. Tak hodne.. sily :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, začala jsem běhat o měsíc později než ty, jenže nemám šanci se někam dopracovat kvůli neustálým nemocem, tudíž jsem momentálně běžcem teoretikem. :) Tak ať se ti to běhá a daří se naplnit plány a sny!

    OdpovědětVymazat
  3. Tak to mě mrzí. Držím pěsti, ať se vše do budoucna vyřeší. Moc přeju, abys tu teorii brzy převedla do praxe.

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý den, můžeme, prosím, tento Váš text otisknout v únorovém čísle Běhej s uvedením odkazu na Váš blog? Děkuji za zprávu, ať se daří! Daniela Havránková, redaktorka Běhej, daniela.havrankova@behej.com

    OdpovědětVymazat