pátek 23. dubna 2010

krize

Ano, je to tady. Krize se dostavila a v plné parádě. Před třemi týdny jsem běžela svůj první půlmaraton. Od začátku mého běžeckého snažení jsem byla přesvědčená, že ke své nové zálibě přistupuju s rozumem, nic neuspěchávám. No, občas měla pocit, že se kondice nevyvíjí podle očekávání, ale celkově si užívala své sportovní snažení. Dva týdny po půlmaratonu jsem se nechala přesvědčit na crossový závod a poté mi tělo vypovědělo službu. Pondělí jsem si nechala volno na regeneraci. V úterý i přes pocity silné únavy jsem se převlékla do běžeckého (mimochodem na svým Nike 3/4 mám silný emoční vztah), vyběhla a po pár minutách se vrátila zpátky domů. Říkala jsem si, že TO nemám zapotřebí. Proč se někam hnát, když jsem táák unavená. Středa, čtvrtek, pátek a ten stav trval. Do háje, co se to děje. V březnu jsem naběhala kolem 150 km a počítala jsem s tím, že obdobné číslo se mi ve statistice běháčku objeví i v dubnu. Neobjeví. Musím si dát od běhání pauzu. Vytáhnu kolo, brusle. Teda aspoň doufám. Nejen, že bojuju s únavou, navíc mi zarostl nehet na palci. Takže je hluboká noc a já nejsem schopná bolestí spát.
Nostalgicky dávám odkaz na písničku, která mě při joggingu dostává do jiného světa:


Žádné komentáře:

Okomentovat