Silva nortica run

Nějakou dobu jsme rozmýšleli, na který půlmaraton se vydáme po tom pražském. Po dlouhém zvažování jsme vybrali Novohradské hory. Nechali jsme se zlákat hezkými fotkami na webu a taky chválou účastníků předchozích ročníků. Tak jsme začali zase trénovat na kopečky. Přišel den před závodem a my po nejednoduchém organizačním manévrování v 18:30 opouštíme Prahu. Abychom před Benešovem zase stáli v zácpě. Do penzionu jsme přijeli až po půl desáté. To že jsme se ztratili opuštěné lesní cestě celkovém zdržení přidalo jenom pár minut. Naštěstí personál je příjemný a pouští nás do whirpoolu, který byl objednán na devátou. K tomu sklenička vína a relax začíná. Usínáme kolem jedenácté a přesně v pět se zase probouzíme (vnitřní budík funguje spolehlivě, dýl mě nenechá spát). Uvaříme si ovesnou kaši a po snídani se vydáme prozkoumat okolí. Je vlahé ráno a začíná být jasné, že bude horko. Příroda kolem je krásná, vzrostlé stromy, pasoucí se srnky na louce a paprsky raního sluníčka, prostě romantika. Před hotelem začne růst občerstvovací stánek pro ultramaratonisty. Brzy opouštíme toto zapadnuté místečko a přesouváme se na Nové Hrady. Registrujeme se a vyčkáváme. Přesouváme se autobusem na Rakouskou stranu a po asi 20 min jízdy v totálně namačkaném autobuse se začínáme rozklusávat. Nechápu kam se odebíráme na start. Budeme vybíhat do stoupání. Ale toho stoupání a klesání nás ještě čeká spousta, tak je to asi jedno. Do některých kopců musím přecházet do chůze, ale v klesání vždy nabírám rychlost. Běží se mi dobře, lituju, že s sebou táhnu pás s lahvičkama, protože mi pořád poskakuje na bedrech, sesouvá se, musím ho rozepínat a zase zapínat. V cíli mě tato lístost opouští, protože bez vody navíc bych v horku které bylo tento závod za 2:10 nedala. A to byl závod občerstvovačkama zásoben dobře. Jednou jsem si proběhla i sprchou a asi kilometr před závěrečným stoupání jsem na sebe vylila půl litrovku. V tu chvíli jsem si myslela, že budu mít zástavu srdce. Rozpařenému tělu způsobilo osvěžení lehký šok.
Po běhu jsme si dali nabízené koláčky a využili služeb masérek a masérů. Jo, hezký závod. Běžela bych znovu :-)

Dvě dětská proč?

Ranní dotaz šestiletého syna.

On: Mami, a proč vůbec tak často chodíš běhat?
Já: Ale vždyť to víš, chci uběhnout maraton a tak musím trénovat. To máš stejné s
tvou aktivitou. Chceš být dobrý tenista, tak chodíš pravidelně na trénink.
On: No jo, ale to je jiné. S každým sportem to takhle chodí, ale ne s během. Běhat
přece umí KAŽDÝ.

Odpolední dotaz devítileté holčičky (do družiny občas přibíhám, tak děti ví, že chodím běhat)

Ona: A proč vůbec chodíte běhat, když už jste štíhlá?
Já: Protože neběhám kvůli hubnutí.

Vysvětlovat jí důvodu, proč vlastně běhám už jsem nestihla, protože někam odběhla.

Tak jsem uvažovala, jaká všeobecná klišé o běhu kolují. Běh není potřeba trénovat a když už ženská běhá, tak kvůli hubnutí. No, hezký.

Korunu tomu všemu dodal můj trenér, kterému jsem tyto dětské otázky přeposlala, abych si tak trochu postěžovala. A jeho odpověď? Vždyť mají oba pravdu. :-)

Květen

V květnu jsem měla podle původního plánu, oproti minulému měsíci, ještě malinko navýšit kilometráž. V reálu to ale byly jenom tři kilometry. Musela jsem jednotlivé tréninky osekávat, abych stíhala všechny aktivity kolem. Jeden páteční běh jsem musela zrušit úplně, když se mi stalo, že jsem přišla z práce a odpočinkově jsme si sedla na gauč......a za 45 minut se probudila. Tou dobou už jsme měli být na cestě na logopedii. Kluci byli rádi, že maminka po nich nic nechce, zapnuli si hry na počítači a nechali mě spát. Zpátky k tréninku. Stále běhám 4x týdně. 2x týdně dlouhé běhy na nižších tepech. 2x týdně intervaly, tempa, adaptace na laktát, kopce. Různě střídáme časy intervalů a rychlost. Začínáme zařazovat 5tý běh, regenerační na 30 min. A do toho stále cvičím pilates. Pohybu je tedy dost :-)

Duben ještě tam budem

Jelikož jsem v březnu za kamna nevlezla a naběhala 180 km, tak v dubnu jsem se tam taky neohřála a uběhla krásných 200 km. Doufám, že venku už bude sluníčka dost a budu se ohřívat jenom venku a kilometráž budu pomalinku ještě navyšovat.

In a matter of speaking

Včera jsme běžela středečních 90 minut vytrvalosti. Nezkontrolovala jsem si iPod a ten po 45ti min běhu vypověděl službu. Než umřel, tak na rádiu hráli tuto skladbu. Už jsem ji kdysi dávno slyšela, ale zapomněla, jak moc se umí vetřít pod kůži. Zanechala mě v rozjímání:

Co dál....

Za necelé 2 měsíce poběžíme horský 1/2 maraton Silva nortica run . A ačkoliv jsem z počátku říkala, že je blbost běžet Baroko 14 dní před maratonem, změnila jsem názor. Chtěla bych si tu atmosféru vychutnat ještě jednou. Zmínila jsem se Milošovi, že o tom přemýšlím a on mě podpořil. Takže ještě si zřejmě přidám do seznamu Baroko. Jo, jo, kopečky mě lákají.

Hervis 1/2 M 2011

Je to za námi.

Ani jsem se nechtěla pouštět do psaní tohoto příspěvku. Možná je to tím, že cítím malé zklamání. Myslela jsem si, že ta spousta naběhaných kilometrů a systematický trénink se lépe zúročí. Hranice dvou hodin mi unikla o 90 vteřin. Ale to není to podstatné. Víc mě mrzelo, že jsem se nemohla přesně držet předem připraveného plánu. Běžela jsem skvěle až do 17tého km a potom jsem chtěla zrychlit. Teda hlava chtěla, ale tělo neposlouchalo. Vysoká tepová frekvence, se kterou jsem závod běžela, si vybrala svou daň. Tělo křičelo "zpomal" a hlava "zrychli" a takhle se dohadovali až téměř do cíle. Aspoň před branou hlava zvítězila a přiměla tělo zrychlit, ale pod dvě hodiny už se to nedalo dát. Navíc prudké oteplení v den závodu mohlo taky mít vliv na rychlejší únavu. Ale na druhou stranu můžu být ráda, že jsem ve zdraví odběhla a měla z běhu (až na ten konec) dobrý pocit. Lidí, kteří tento rok přecenili svoje síly bylo na trati víc než dost. Já sama jsem viděla tři zkolabované běžce. Takže hurá do dalšího tréninku!