úterý 15. listopadu 2011

3,2,1...zkouška, zkouška

Čtyři týdny neběhání jsou za mnou. Včera mi po domě běhalo 10 malých šmoulů na narozeninové oslavě mladšího synka a mohla jsem se dneska tudíž jednoduše pustit do úklidu domu, ale místo toho jsem byla statečná a po práci jsem přiběhla domů, přivřela oči, abych neviděla tu vybuchlou atomovku, nasoukala jsem se do legin a vyběhla na krátký běh. Jen tak, bez hudby, chtěla jsem si víc vychutnat ten pocit. Jo, málem jsem vyběhla i bez Garmina. Nechala jsem ho totiž odpočívat tak dobře, že jsem ho ani nenabila. Zavděk jsem vzala manželovými hodinkami. Se psím doprovodem jsem uběhla 4 km. Pomalinku, polehounku, funělo se mi celkem dobře. Rozhodla jsem se, že teď budu měsíc běhat 3x týdně obecnou vytrvalost. Potom bych se pustila do strukturovaného tréninku. Taky doufám, že se mi podaří dát dolů ty dvě kila, které jsem od maratonu nabrala. Už se na sebe nemůžu ani do zrcadla podívat. Grr.

čtvrtek 3. listopadu 2011

Neběhám.

Neběhám. Nevadí mi to. Regeneruju. Uklízím. Věnuju se dětem. Nechápu, jak jsem mohla všechno stíhat, když jsem běhala. Poslední dva roky totiž jsem přestala dbát na pečlivou sezoni výzdobu. Z květináče na nás pořád koukají velikonoční vajíčka. Nikdo je nenahradil letními kvítečky a teď podzimními lístečky. Prostě nebyl čas. Nemám pocit, že teď, bez běh, bych měla víc času. Jen ho trávím jinak. Ale bez pohybu to nejde. Chodím na PowerJogu a občas do bazénu. Musím se vybít. Občas si musím popoběhnout, třeba cestou do práce, nebo do školy. Jen tak. Z radosti. Připomenout si, jak je běh hezký. Přirozený. Nabíjející. Ach. Ale ne, rozhodně mi nevadí, že mám pauzu.