3,2,1...zkouška, zkouška

Čtyři týdny neběhání jsou za mnou. Včera mi po domě běhalo 10 malých šmoulů na narozeninové oslavě mladšího synka a mohla jsem se dneska tudíž jednoduše pustit do úklidu domu, ale místo toho jsem byla statečná a po práci jsem přiběhla domů, přivřela oči, abych neviděla tu vybuchlou atomovku, nasoukala jsem se do legin a vyběhla na krátký běh. Jen tak, bez hudby, chtěla jsem si víc vychutnat ten pocit. Jo, málem jsem vyběhla i bez Garmina. Nechala jsem ho totiž odpočívat tak dobře, že jsem ho ani nenabila. Zavděk jsem vzala manželovými hodinkami. Se psím doprovodem jsem uběhla 4 km. Pomalinku, polehounku, funělo se mi celkem dobře. Rozhodla jsem se, že teď budu měsíc běhat 3x týdně obecnou vytrvalost. Potom bych se pustila do strukturovaného tréninku. Taky doufám, že se mi podaří dát dolů ty dvě kila, které jsem od maratonu nabrala. Už se na sebe nemůžu ani do zrcadla podívat. Grr.