Neběhám.

Neběhám. Nevadí mi to. Regeneruju. Uklízím. Věnuju se dětem. Nechápu, jak jsem mohla všechno stíhat, když jsem běhala. Poslední dva roky totiž jsem přestala dbát na pečlivou sezoni výzdobu. Z květináče na nás pořád koukají velikonoční vajíčka. Nikdo je nenahradil letními kvítečky a teď podzimními lístečky. Prostě nebyl čas. Nemám pocit, že teď, bez běh, bych měla víc času. Jen ho trávím jinak. Ale bez pohybu to nejde. Chodím na PowerJogu a občas do bazénu. Musím se vybít. Občas si musím popoběhnout, třeba cestou do práce, nebo do školy. Jen tak. Z radosti. Připomenout si, jak je běh hezký. Přirozený. Nabíjející. Ach. Ale ne, rozhodně mi nevadí, že mám pauzu.

MARATON

Fotky řeknou víc než slova

Baroko 1/2 maraton

Na tento závod jsem se hodně těšila. Běžela jsem ho před rokem a po doběhnutí jsem si říkala, tak tohle už nikdy. Ale doma se mi celý zážitek rozležel v hlavě a došlo mi, že to vlastně byla paráda. Ano, kopečky jsou hnusné, ale po každém vyběhnutí se zase sbíhá dolů, svaly si odpočinou, tepovka klesne a zůstává příjemný pocit z vykonané námahy.
Tento rok jsem zlákala i Roberta, aby běžel. A rozhodně nelitoval:

Organizace závodu skvělá, příroda kouzelná, počasí ideální. Běželo se nám oběma skvěle. Čas, oproti minulému roku o 20 minut lepší. (potvrdilo se mi tvrzení, že dlouhé tratě nejsou jenom o správné přípravě, ale hlavně o zkušenosti. Už se nikdy nepřecpu energetickými gely, abych se zase nepo...). Takže největším zklamáním (ano, nemůže být vše jen pozitivní), byly dětské závody. Timík doběhl svých 420 m na druhém místě (přesně tak, jak si přál), ale Samuel byl předposlední. Byl neskutečně nešťastný. V tu chvíli nepomůže argumentace, že je skvělý v jiných aktivitách. Každopádně neuspěchem motivován vyběhl druhý den na 2 km jogging.

Na konci:

5 *

Ženy pro ženy.

Moc příjemný holčičí závod. Ačkoliv jsem byla unavená z předchozího půlmaratonu, tak jakmile se ozval výstřel, vyrazila jsem a běžela jako o život. Svaly povolily a netrápily a do cíle jsem přiběhla jako čtvrtá. A jsem moc ráda, že si mi podařilo zlákat Báru a její maminku se společnému sportovnímu výletu.

Silva nortica run

Nějakou dobu jsme rozmýšleli, na který půlmaraton se vydáme po tom pražském. Po dlouhém zvažování jsme vybrali Novohradské hory. Nechali jsme se zlákat hezkými fotkami na webu a taky chválou účastníků předchozích ročníků. Tak jsme začali zase trénovat na kopečky. Přišel den před závodem a my po nejednoduchém organizačním manévrování v 18:30 opouštíme Prahu. Abychom před Benešovem zase stáli v zácpě. Do penzionu jsme přijeli až po půl desáté. To že jsme se ztratili opuštěné lesní cestě celkovém zdržení přidalo jenom pár minut. Naštěstí personál je příjemný a pouští nás do whirpoolu, který byl objednán na devátou. K tomu sklenička vína a relax začíná. Usínáme kolem jedenácté a přesně v pět se zase probouzíme (vnitřní budík funguje spolehlivě, dýl mě nenechá spát). Uvaříme si ovesnou kaši a po snídani se vydáme prozkoumat okolí. Je vlahé ráno a začíná být jasné, že bude horko. Příroda kolem je krásná, vzrostlé stromy, pasoucí se srnky na louce a paprsky raního sluníčka, prostě romantika. Před hotelem začne růst občerstvovací stánek pro ultramaratonisty. Brzy opouštíme toto zapadnuté místečko a přesouváme se na Nové Hrady. Registrujeme se a vyčkáváme. Přesouváme se autobusem na Rakouskou stranu a po asi 20 min jízdy v totálně namačkaném autobuse se začínáme rozklusávat. Nechápu kam se odebíráme na start. Budeme vybíhat do stoupání. Ale toho stoupání a klesání nás ještě čeká spousta, tak je to asi jedno. Do některých kopců musím přecházet do chůze, ale v klesání vždy nabírám rychlost. Běží se mi dobře, lituju, že s sebou táhnu pás s lahvičkama, protože mi pořád poskakuje na bedrech, sesouvá se, musím ho rozepínat a zase zapínat. V cíli mě tato lístost opouští, protože bez vody navíc bych v horku které bylo tento závod za 2:10 nedala. A to byl závod občerstvovačkama zásoben dobře. Jednou jsem si proběhla i sprchou a asi kilometr před závěrečným stoupání jsem na sebe vylila půl litrovku. V tu chvíli jsem si myslela, že budu mít zástavu srdce. Rozpařenému tělu způsobilo osvěžení lehký šok.
Po běhu jsme si dali nabízené koláčky a využili služeb masérek a masérů. Jo, hezký závod. Běžela bych znovu :-)

Dvě dětská proč?

Ranní dotaz šestiletého syna.

On: Mami, a proč vůbec tak často chodíš běhat?
Já: Ale vždyť to víš, chci uběhnout maraton a tak musím trénovat. To máš stejné s
tvou aktivitou. Chceš být dobrý tenista, tak chodíš pravidelně na trénink.
On: No jo, ale to je jiné. S každým sportem to takhle chodí, ale ne s během. Běhat
přece umí KAŽDÝ.

Odpolední dotaz devítileté holčičky (do družiny občas přibíhám, tak děti ví, že chodím běhat)

Ona: A proč vůbec chodíte běhat, když už jste štíhlá?
Já: Protože neběhám kvůli hubnutí.

Vysvětlovat jí důvodu, proč vlastně běhám už jsem nestihla, protože někam odběhla.

Tak jsem uvažovala, jaká všeobecná klišé o běhu kolují. Běh není potřeba trénovat a když už ženská běhá, tak kvůli hubnutí. No, hezký.

Korunu tomu všemu dodal můj trenér, kterému jsem tyto dětské otázky přeposlala, abych si tak trochu postěžovala. A jeho odpověď? Vždyť mají oba pravdu. :-)

Květen

V květnu jsem měla podle původního plánu, oproti minulému měsíci, ještě malinko navýšit kilometráž. V reálu to ale byly jenom tři kilometry. Musela jsem jednotlivé tréninky osekávat, abych stíhala všechny aktivity kolem. Jeden páteční běh jsem musela zrušit úplně, když se mi stalo, že jsem přišla z práce a odpočinkově jsme si sedla na gauč......a za 45 minut se probudila. Tou dobou už jsme měli být na cestě na logopedii. Kluci byli rádi, že maminka po nich nic nechce, zapnuli si hry na počítači a nechali mě spát. Zpátky k tréninku. Stále běhám 4x týdně. 2x týdně dlouhé běhy na nižších tepech. 2x týdně intervaly, tempa, adaptace na laktát, kopce. Různě střídáme časy intervalů a rychlost. Začínáme zařazovat 5tý běh, regenerační na 30 min. A do toho stále cvičím pilates. Pohybu je tedy dost :-)