Svatojansky běh

Navyšujeme kilometráž v závodech. Po 5K přichází 7,5K. Mrazivých sedum a půl kilometrů. Byl to můj narozeninový běh. Dnešním dnem jsem se posunula do kategorie 35+. Uf. No, život jde dál. Nebo spíš běží. Ale pro mne se jednalo o přínosný posun. Zdá se, že mrazivé počasí odradilo pár běžců. Nestartovalo jich tolik, co poslední ročníky. V mé kategorii jsme startovali jenom dvě ženy. No vida, šance na umístění. Nakonec mě druhá pozice neminula a domů jsem odjížděla s igelitkou autokosmetiky :-)

Zachlumlaný rozklus:


A mrazivý doběh:

5K zavod se zachodem.

Prvním letošním závodem byla 5K. Robert mě přesvědčil, že musíme vyzkoušet pravidelné běhy VŠLigy v Braníku. Běží se 10 km a 5 km. My jsme si na rozběh do nového roku zvolili tu kratší trasu. Přiběhli jsme na poslední chvíli. Děti jsme odložili na malinkaté ledové ploše, která byla k dispozici u úžasného hřiště a super restaurace pro děti. Zaplatili jsme 100 kč za bruslení a rychle jsme prostor opustili. Kluci byli proškoleni jak chovat v případě nouze, kam přijít, koho zavolat. Ivestice do bruslení byla ve výsledku naprosto zbytečná, protože kluci na lede vydrželi asi 5 minut. Prostě jim to nejezdilo a šli si raději blbnout na hřiště. Ja a Robert jsme se narychlo zaregistrovali. Místo rozklusání jsem bohužel trávila čas na záchodě. ALe bylo to zbytečné. Kdyby se závod startoval o 30 min později, tak mohlo být líp. Takto jsem nestačila strávit svačinku (proboha už si nikdy nedám před závodem sendvič s burákovým máslem). Seděla v břiše a tlačila. Nasadila jsem po výběhu rychlost 5 min/km, ale prostě jsem si ji nebyla schopná udržet. Pomalinku jsem s každým kilometrem zpomalovala. Pak se blížila rovinka a já myslela, jak budu sprintovat. ALe houby. Když jsem zrychlila, tak jsem křečovala. Proběhla jsem cílem a ejhle. Vidina záchodu mi dala možnost běžet dál. Pak už bylo dobře. No, nebyl to můj nejlepší výkon na 5 km, ale příště bez buráků to poletí o stošest.

2012

Novy rok je tu. Novorocni prani napsana. Ted uz jenom zacit na nich pracovat. Hned jak sundame lyzaky, tak se vrhneme do seriozniho trenovani. Aspon jedno prani aby bylo nasi pilnou praci splneno.

Hezky novy rok 2012

Au, au...

Ještě že existuje selektivní paměť. Díky ní zapomínáme na to, co nám nebylo moc příjemné a zústávají příjemné zážitky. Nebýt tohoto ochranného mechanismu, tak nebudeme mít dvě děti. Naštěstí porodní bolesti si tělo nepamatuje. Endorfiny štěstí nad novým životem jsou silnější než fyzická bolest. Stejné je to s během. Kdybych si pamatovala, jak moc bolí běhat intervaly, tak neběhám. Ale naštěstí v paměti mám uložené příjemné pocity z dlouhých běhů a euforie z dokončených závodů. Ale cesta k nim je trnitá. Takže intervaly. Směle do vás.

PIM

Registrace na breznovy prazsky pulmaraton je odeslana. Potreti se probehneme ulicemi hlavniho mesta a tentokrat uz se mi opravdu musi podari prolomit dvouhodinova hranice. Posledne mi unikla o 90 vterin. Jeste dnes chci zaslat svuj prispevek do Women's challenge a buds doufat, ze is me vyberou do projektu. To uz bych nemusela resit podle ktereho planu budu trenovat. Drzim si palce. :-)

3,2,1...zkouška, zkouška

Čtyři týdny neběhání jsou za mnou. Včera mi po domě běhalo 10 malých šmoulů na narozeninové oslavě mladšího synka a mohla jsem se dneska tudíž jednoduše pustit do úklidu domu, ale místo toho jsem byla statečná a po práci jsem přiběhla domů, přivřela oči, abych neviděla tu vybuchlou atomovku, nasoukala jsem se do legin a vyběhla na krátký běh. Jen tak, bez hudby, chtěla jsem si víc vychutnat ten pocit. Jo, málem jsem vyběhla i bez Garmina. Nechala jsem ho totiž odpočívat tak dobře, že jsem ho ani nenabila. Zavděk jsem vzala manželovými hodinkami. Se psím doprovodem jsem uběhla 4 km. Pomalinku, polehounku, funělo se mi celkem dobře. Rozhodla jsem se, že teď budu měsíc běhat 3x týdně obecnou vytrvalost. Potom bych se pustila do strukturovaného tréninku. Taky doufám, že se mi podaří dát dolů ty dvě kila, které jsem od maratonu nabrala. Už se na sebe nemůžu ani do zrcadla podívat. Grr.

Neběhám.

Neběhám. Nevadí mi to. Regeneruju. Uklízím. Věnuju se dětem. Nechápu, jak jsem mohla všechno stíhat, když jsem běhala. Poslední dva roky totiž jsem přestala dbát na pečlivou sezoni výzdobu. Z květináče na nás pořád koukají velikonoční vajíčka. Nikdo je nenahradil letními kvítečky a teď podzimními lístečky. Prostě nebyl čas. Nemám pocit, že teď, bez běh, bych měla víc času. Jen ho trávím jinak. Ale bez pohybu to nejde. Chodím na PowerJogu a občas do bazénu. Musím se vybít. Občas si musím popoběhnout, třeba cestou do práce, nebo do školy. Jen tak. Z radosti. Připomenout si, jak je běh hezký. Přirozený. Nabíjející. Ach. Ale ne, rozhodně mi nevadí, že mám pauzu.